Těhotenství, dva porody a žití s dětmi mě naučilo mnoho věcí. Vím, že pro moho čerstvých maminek je po porodu vše tak trochu jiné, než očekávaly. Ani mě se to nevyhlo a musela jsem si na spoust věcí prijít sama. Proto jsem se rozhodla, že budu pomáhat ženám, aby na to nebyly sami, aby měly podporu. A to v oblasti kojení. Kojení je přirozený způsob, jak pečovat o naše děti, ale poslední dekády se tato přirozenost stala tak málo přítomnou, že již společnost vnímá kojení úplně jinak, než generace před tím. Mnoho našich maminek nekojilo, nebo měly těžkosti a nikdo jim s tím nepomohl. 

Kojení dlouhou dobu nebylo vidět a postupně se k němu změnil postoj celé společnosti. Vidíme to kolem sebe všude, možná spíš nevidíme. Nakojit dítě na některých místech je nemyslitelné, lidem to přijde nechutné a malé děti se maminek ptají, proč to miminko olizuje mamince prso. Nejsme jako společnost na kojení zvyklí a mnohdy je naše vlastní miminko to první miminko, které držíme v ruce a které vidíme kojit se. Kojení se učí nápodobou a pokud jsme nebyli svědky kojení, pravděpodobně nebudeme vědět, jak je to správně. Mnohé rady z porodnic a od blízkých vycházejí také z toho, že kojení jako společnost nerozumíme a i když chtějí pomoci, jejich rady kojení nepomáhají, mnohdy jej dokonce poškozují.

Mým cílem je pomáhat ženám s jejich konkrétními těžkostmi kolem kojení, podporovat je v kojení a dávat jim naději, že to zvládnou. Nemůžu změnit to,  že velká část společnosti nechápe, jak kojení funguje a proč je důležité kojit. O to důležitějsí je každý člověk, který kojení rozumí, chápe jej a může předávat tyto myšlenky dál. Možná se jednou dožiji chvíle, kdy už laktační poradkyně nebudou zapotřebí, protože se správnou polohou a přisátím miminka poradí téměř kdokoliv, kdo je kolem maminky, protože to zná...