Jsem maminka tří dětí, lektorka, pedagožka, tábornice a hlavně nadšenec do mnoha různých oblastí lidského bádání. Věřím, že nejdůležitější na tomto světě je udržovat a pečovat o vztahy s lidmi kolem sebe.
Mám ráda přírodu, lidi a jídlo, které si uvařím. Jsem hodně nadšená a někdy je těžké udržet mé myšlenky na uzdě. Ráda s novými lidmi navazuji přátelství, nebaví mě povrchní a zdvořilostní rozhovory. Snažím se být upřímná a to především sama k sobě.
Rozhodla jsem se, že chci pomáhat druhým, protože mi to dělá radost 🩷
V práci s ženami, které řeší obtíže s kojením se snažím klást důraz na to, aby žena získala zpět sebedůvěru a kompetence, a také naději, že její situace má řešení, kterým ji dokážu úspěšně provést.
Věřím, že každá žena může na své kojící cestě zažít se správnou podporou úspěch. Každou ženu se snažím vyslechnout a podpořit v jejich rozhodnutích. Nemusíme na vše mít stejný názor, aby naše spolupráce byla úspešná.
Každá žena má svou cestu a svůj příběh a já jsem vděčná za důvěru, se kterou mě ženy do svých příběhů pouští.
Myslím si, že mám tu nejlepší práci na světě!
V lednu se mi narodilo miminko. Byl to pro mě obrovský šok,
Anička mi byla po celou dobu oporou a upřímně nevím,
jak bych teď s mým chlapečkem fungovala nebýt její pomoci.
Bála jsem se svým chlapečkem být ve větším kontaktu,
kojení pro mě bylo nepředvídatelné a k tomu jsem byla daleko od úzké rodiny.
Anička mě pořádně postrčila ke společnému spánku s miminkem,
naučila ho nosit a tak se konečně v klidu najíst nebo si zajít na procházku
a pomohla mi pochopit kojení a možná rizika.
Dokonce mě přivítala v skupince
pro matky s dětmi, kde můžeme dál sdílet úskalí a radosti mateřství.
Aničce jsem několikrát volala s pláčem a zoufalstvím nejen z obav z kojení.
Anička mi dala obrovské porozumění, které doplnila vždy nějaká praktická rada.
Jsem opravdu vděčná.
Anička je výjimečná LP, která nad tím jak pomoci opravdu přemýšlí. Hledá cesty i v těch nejsložitějších případech a za to jsem ji neskutečně vděčná. Její práce daleko přesahuje pouze problematiku kojení.
Kojoskupinka vedená Aničkou pro mě měla obrovský přesah nejen do kojení,
ale i v kontaktním rodičovství nebo spánku. Našla jsem si kruh žen, kde cítím podporu a pochopení.
Díky Aničce a skupince už teď kojím déle než jsem si myslela (přes 2 roky a plánuji dál), lépe zvládám
náročné situace spojené s nastavováním hranic v kojení s dcerou, aby nám bylo oběma dobře.
Zároveň jsem si v kojení jistá a nevykolejí mě ani občasné poznámky okolí, že dcera je už velká.
Za to děkuji.🙏
S Aničkou jsme se potkaly, když jsem po šestinedělí téměř neměla mléko a malý nepřibíral.
Vyslechla mě, podpořila a dodala naději, že to zvládneme. Hlavně ale navrhla konkrétní kroky pro zvýšení tvorby mléka,
poradila, jak co nejlépe dokrmovat a přidala i spoustu tipů, jak se z toho nezbláznit.
Na Aniččině přístupu se mi líbí, že si zakládá na vědecky podložených informacích, ale podává je lidsky, srozumitelně a s maximální podporou a
pochopením pro danou situaci.
Díky její pomoci jak při osobním setkání, přes zprávy a na podpůrných
skupinkách úspěšně kojím svého už skoro rok starého chlapečka.
Aničku mohu jedině doporučit. Byla u nás kvůli špatnému přisátí, když měla dcera
několik týdnů. Udělala si na nás čas hned pár dní po zkontaktování. Ještě než mohla dorazit, poradila i na
dálku podle videa.
Naživo byla velmi milá, podporující, zajímala se, nic nevnucovala, ale nabízela možnosti.
Po návštěvě mi sepsala všechno do zprávy, takže jsem se k tomu mohla vracet a i nadále se zajímala, jak nám
kojení jde a zda došlo k pokroku.
Podpůrné skupiny vedené Aničkou mi moc pomohly při zvládání bojkotu kojení. Nejen že se mi Anička i její kolegyně osobně věnovaly, ale i sdílení zkušeností ostatních maminek přineslo tipy, jak to zvládat, a úlevu, že nejsem sama a dá se to překonat. Taky jsem se nejprve trochu bála, že budu za “lůzra” mezi ostatníma, což budou určitě “supermatky”🫣, ale atmosféra na skupinkách je velmi příjemná a nikdy jsem se jako blbec necítila a jsem moc ráda, že jsem obavy překonala. 😊